Zlo
Na různých internetových stránkách a i v knihách se stále dokola rozebírá působení zla. Je zlo božské, není zlo božské a tak podobně. Při čtení Postily Karla Makoně jsem objevil jeden takový hezký popis zla. A o tento popis se s vámi nyní poděluji:
Cituji: „Protože jsme nyní aspoň trochu pronikli k cílovému smyslu lidské činnosti, tj. k jejímu spojovacímu účelu s Bohem, je nezbytné, abychom se také z tohoto hlediska vypořádali se zlem všeho druhu, především s vědomě páchaným zlem.
Zlo ani nepřímo nevede ke spojení s Bohem, není však myslitelné, aby se vymykalo z rámce tvůrčího záměru Božího, aby přece jen i ono nepodporovalo zcela zvláštním způsobem spojovací záměr Boží, a to v míře nemalé, nikoliv zanedbatelné. Vysvětleme si jeho spojovací funkci napřed na příkladu. Někdo něco špatného někomu provede z nenávisti nebo ze škodolibosti. Předpokládejme, že postižený nezůstane škůdci ránu dlužen a splatí mu spáchané zlo zase ranou, buď menší nebo větší. Možná, že vznikne dlouhodobá rozepře. Ve všech těchto případech rána vedená zlým úmyslem se vrací jako bumerang na svého původce, způsobuje mu utrpení, které předtím sám uštědřil, a možná utrpení ještě větší než jaké způsobil. Je to konec konců nedobrovolné odosobnění, ke kterému u škůdce dojde. I když násilník stupňuje svůj odpor, přece jen se musí mnohého zříkat, co dříve měl, především klidu, bezpečí, možná majetku, přátel atd. Zlo páchající člověk je vždycky sobec, protože se nechce odosobňovat, chce všechno nejlepší pro sebe bez ohledu na druhé nebo dokonce i za cenu škody či ničení druhých. Je to krátkozraké jednání. Jeho špatnost nezůstane bez odezvy, vzbudí reakci, kterou nakonec trpí více než ti, kterým chtěl uškodit nebo na jejichž účet chtěl zlepšit své postavení. Mohli bychom si třeba ukázat i z historie, že je tomu tak i s celými národy, na druhé straně i s malými škůdci v přírodě (mniškou, mandelinkou, kobylkou), takže můžeme usuzovat na zákon odrazu, který tu existuje a který v oblasti lidské navozuje nedobrovolné odosobnění utrpením, nemocemi atd., čili vrátíme-li se k jednotlivci, můžeme říci, že zlo, které napáše, nakonec svou silou mnohdy znásobenou odrazem bombarduje jeho samolibé já, takže musí vyjít ze své ulity a musí se odosobnit. Nesmíme zapomenout, že hmotné tresty nejsou ani zdaleka tím nejhorším, co může člověka postihnout. Daleko horší jsou tresty duševní povahy, opovržení, které stíhá špatného člověka, jeho vědomí, ztráta pozic atd.
– konec citátu.
Nepoznáváte se občas v něčem? Já tedy ano. Přeji vám při odstraňování některých svých charakterových poruch hodně dobré vůle po lepším a pomoc Boží ať je stále s námi.