Jdi na obsah Jdi na menu
 


O manipulaci druhými

 

 

Obrazek

Stále se setkáváme s tím, že se nám někdo pokouší „předepsat“, jak se máme chovat, co si máme myslet, co je pro nás nejlepší. Přečtěte si, co na toto téma říká např. Svámi Vivékánanda (výňatek je z jeho knihy „Čtyři knihy o józe“). Platí to především pro ty, kteří chtějí uskutečnit ideál jógy nebo mystiky (poznat sám sebe nebo Boha) a pro tento úkol také něco dělají.

 

 

„Každý pokus o ovládnutí (sama sebe – M), který není plně vědomý a jehož se neúčastní vůle, vede nejen ke krachu, ale maří zamýšlený cíl. Cílem každé duše je svoboda zbavená otroctví hmoty i myšlenek, ovládnutí vnější i vnitřní přirozenosti. Každý zásah jiné vůle přidává jen další článek k těžkému řetězu dřívějších představ a předsudků. Mějte se proto dobře na pozoru před manipulací druhých i před tím, abyste sami někomu, byť nevědomky, tímto způsobem neubližovali. Někteří lidé pravda tímto způsobem na čas mnohým prospívají, neboť poskytnou nový směr jejich vnitřním sklonům; současně však svými nevědomými sugescemi dovedou do zkázy ještě větší zástupy, v nichž probudí zvrácenou hypnotickou netečnost, která z nich učiní tělo bez duše.

 

Pokud někdo na někom vyžaduje slepou víru nebo za sebou táhne druhé otupováním jejich vůle, lidem pouze škodí, i když si třeba myslí pravý opak. Používejte proto jen svou vlastní hlavu, sami ovládejte své tělo i mysl a pamatujte, že pokud nejste duševně nemocní, nemůže vás zvnějšku ovlivnit žádná vůle.

 

Po celém světě najdete nejrůznější poskakující, tančící a křepčící vyznavače, jejichž vliv se často rozmáhá jako nákaza; i oni učí jistému druhu hypnosy. Dokážou pozoruhodně ovládnout citlivé jedince, aby vzápětí přivodili úpadek celému národu. Je lepší, aby jedinec či národ zůstal zkaženým, než aby se proměnil ve zdánlivého beránka pod vlivem takového zvráceného zevního ovládání. Srdce se zachvěje při pomyšlení nad tím, kolik škody spáchali na lidstvu tito nezodpovědní, ač bezelstní náboženští fanatikové. Nechápou, že mysl, která se pod vlivem hudby či modlitby rozjitří k určitému duchovnímu povznesení, se pouze odevzdává bezmocné pasivitě a otevírá se nejrůznějším sugescím, které mohou být stejně dobře i zhoubné. Těmto nevědomcům, blahopřejícím si navzájem k zázračné moci proměňující lidská srdce, jež jim byla udělena někým z nadoblačných výšin, jen sotva dochází, že tím zasévají semena budoucího rozkladu, zlovolnosti, zaslepenosti a smrti. Proto budte na pozoru před vším, co vás připravuje o vaši svobodu.

 

Úspěchu v pratjáháře dosáhl ten, kdo dokáže vědomě odpoutávat svou mysl od smyslových center a znovu ji s nimi spojovat, neboť pratjáhára znamená „usebrání", tedy ovládnutí navenek směřujících sklonů mysli, její vyvázání z otroctví smyslů. Teprve až toho dosáhnete, budete skutečnou osobností. Budete mít za sebou dlouhý krok ke svobodě; do té doby jste byli pouhými stroji.

 

Ovládat mysl však není nijak jednoduchý úkol. Ne bezdůvodně bývá přirovnávána k rozvztekané opici. V jedné bajce se vypráví o opičákovi, který byl od přírody těkavý, jak ostatně bývají všichni primáti. Jako by to samo o sobě nestačilo, přihnul si jednou opičák notně vína a byl tedy ještě roztěkanější. Jak pak opile vrávoral po lesní pěšině, štípnul jej štír. Když se totéž přihodí člověku, poskakuje dokola celý den; ubohý opičák byl tedy ve značně divokém rozpoložení. Aby bylo jeho trápení dovršeno, vstoupil do něj zlý duch; jen sotva se dá slovy popsat jeho nezvladatelná splašenost. Lidská mysl je na tom podobně jako onen opičák. Po své přirozenosti se bez ustání něčím obírá, nechá se opit vínem touhy, a tak svou rozbouřenost ještě posílí. Pak ji uštkne štír závisti a nakonec do ní vstoupí démon pýchy, který ji neustále přesvědčuje, že nad ni není. Takovou mysl skutečně není snadné ovládati.“

 

Jasně bychom si tedy měli uvědomovat, jak je naše mysl nestálá a slabá. Neměli bychom se tedy raději posuzovat sami, ale měli bychom se spíše zajímat o to, jak nás vidí naše nejbližší okolí. Velkou výhodou je, pokud potkáme člověka, který je již na takové úrovni, že „do nás vidí“. Tam pak platí (pokud jej přijmeme jako svého Gurua), abychom se mu odevzdali bezezbytku (vlastně správně by to mělo být tak, jako bychom sami sobě zemřeli) a měli bychom ctít a následovat jeho vedení, aniž bychom pitvali co a jak s námi dělá. I tak jsme vedeni ke zdaru našeho snažení. Ve Vesmíru je to zařízeno tak, že pokud jsme „opravdoví“ ve své touze o poznání Pravdy (Boha, sama sebe, Lásky, Moudrosti nebo co si vybereme jako svůj „Ideál“), i kdyby náš vůdce nebyl pravým Guruem, i tak jsme vedeni ke svému ideálu a nakonec je nám náš cíl vyjeven.

 

Pokud však neuvěříme nikomu, nezbývá nám, než kráčet za pomoci naší rozlišovací schopnosti, ovšem musíme mít pořád na zřeteli, že naše rozlišovací schopnost je malá a místy může být i zavádějící. Vše se nakonec ukáže, zažije-li člověk stav „Ducha“ neboli své vlastní podstaty. A pouze toto „zažití“ je tím pravým „Guruem, který nás již může vést dál. Přeji všem opravdovým „hledajícím“, aby jejich snažení bylo co nejkratší.

 

Cela.jaroslav 3.8.2007